Číslo 1, roč. 84 (2025)

Ve městě Velká Bíteš (západní Morava) nalézáme doklady folklorismu od první poloviny 20. století, přičemž můžeme v těchto snahách vidět spojení s vyjádřením různých druhů kolektivních identit. Po určitém útlumu po druhé světové válce můžeme sledovat opětovný rozvoj zájmu o lidové tradice, v jehož důsledku došlo roku 1965 k založení Národopisného souboru Bítešan. Organizační strukturu a další směřování souboru ovlivnilo konkrétně v 90. letech provázání se spolkem vzniklým kolem místního muzea. V motivacích současných vedoucími dětských složek hrají důležitou roli jejich vlastní identitární postoje, které chtějí spolu s vztahem k tradicím rovněž v dětech rozvíjet. Samotný soubor lokální identitu skutečně prohlubuje, a v případě regionální identity tvoří dokonce zásadní prvek v jejím konstruování.

Štúdia sa zaoberá vzdelanostnými a životnými ambíciami rómskych žiakov na strednom Slovensku z pohľadu konceptu kultúrneho kapitálu. Na základe teórie P. Bourdieuho skúma, ako rodinné zázemie, socioekonomické podmienky a kultúrne zdroje ovplyvňujú školskú úspešnosť žiakov. Výskum, realizovaný v dvoch školách s vysokým podielom rómskych žiakov, kombinuje kvantitatívne dotazníkové šetrenie a antropologický terénny výskum. Zistenia ukazujú, že nízka úroveň kultúrneho kapitálu a chudoba obmedzujú prístup k vzdelaniu, ukazuje sa však, že školské iniciatívy a podpora učiteľov môžu tieto nevýhody zmierniť a podporiť kultúru čítania a ašpirácie žiakov . Štúdia zdôrazňuje potrebu aktívnej spolupráce medzi školou, rodinou a komunitou, ako aj systémových opatrení na podporu vzdelávania rómskych žiakov.

Téma jízd se svatodušním králem zatím nebylo zpracováváno z perspektivy celé západomoravské oblasti Podhorácko. Důvody jsou zejména brzký zánik tradice do konce 19. století a pozdní zájem o zdejší lidovou kulturu. V poslední době rezonuje obnovená slavnost vožení krála v Ketkovicích, ve svém regionu v současnosti jediná. Péčí obecního úřadu a Podhoráckého souboru obce Ketkovice v nedávné době aspirovala na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Jihomoravského kraje. Motivací zúčastněných stran bylo zachování slavnosti s dlouhou periodicitou pro budoucí generace. Příspěvkem chceme zasadit návrhový list, popisující zejména současný stav statku, do širších prostorových a časových souvislostí.

Studie přibližuje všestrannou osobnost českého lékaře Duchoslava Panýrka (1867–1940), který se vedle lékařské praxe, vědeckých zájmů a popularizace medicíny věnoval také spisovatelské a překladatelské práci. Mezi jeho cestopisnými pracemi zaujímají významné místo ty, které sepsal po svých putováních na Kavkaze. Jako bystrý pozorovatel s postřehy lékaře zachytil ve svých příspěvcích zvláštnosti kavkazských etnik z konce 19. století (pozornost věnoval zvláště kavkazským ženám) a neopomenul popsat kavkazská místa, jimiž procházel: zejména Gruzínskou vojenskou cestu a lázně Pjatigorsk. Své příspěvky o cestě na Kavkaz (i do dalších míst ruské říše) souborně publikoval v knize Od Něvy po Kuru ([1901]).

Štúdia sa zaoberá súčasnou formou stavania spoločného Mája v zmiešaných slovensko-ukrajinských obciach Huta a Storožnycja v Zakarpatsku (Ukrajina). Stavanie spoločného Mája je novým kultúrnym fenoménom. Vychádza z takmer vymiznutého zvyku individuálneho stavania Mája pred domami mladých dievčat. V Hute však existoval počas krátkeho obdobia aj v kolektívnej forme. Cieľom štúdie je popísať tento fenomén a analyzovať prečo sa ho rozhodli v týchto obciach robiť. Všetky informácie k tejto štúdii boli zozbierané počas terénneho výskumu v zmiešaných slovensko-ukrajinských lokalitách v Zakarpatsku medzi marcom a júnom 2024.