Aktuální číslo

Studie se věnuje fenoménu poutnictví pro roce 1989. Vedle tradičních poutních festivit spjatých s vyznáním víry, jako je tomu např. v jihomoravských Žarošicích, kde až do dnešní doby praktikují na tzv. Zlatou sobotu poutní rituál s řadou barokních reliktů, registrujeme také zánik poutí. Současně dochází k transformaci tradiční podoby poutí a po roce 1989 evidujeme inovativní trendy. Významně se rozvíjí poutní turismus, dochází k organizování profesních a spolkových poutí (např. hasičů, myslivců, včelařů, učitelů), napříč věkovými kategoriemi zaznamenáváme oblibu cyklopoutí. Oproti západní Evropě pronikl do České republiky s určitým zpožděním fenomén dálkových poutí, a to nejen do španělského Santiago di Compostela, nýbrž také do Mariazell, Říma, Assisi či do Svaté země. Po roce 2000 dochází k replikaci a kaminoizaci poutních cest, budují se novodobé poutní cesty. V neposlední řadě se pokoušíme zodpovědět, jakou roli zaujímá poutní místo, pouť či poutní tradice v české společnosti 21. století.

Obřadní honění krále a obchůzky král(ovnič)ek se zhruba od poloviny 19. století začaly vytrácet z obyčejového roku na Moravě a ve Slezsku, přesto vzbudily zájem významných osobností národopisu konce 19. století, Františka Bartoše, Čeňka Zíbrta, Lucie Bakešové, ve 20. století v podobě jízd králů např. Václava Frolce a tanečních suit královniček Zdenky Jelínkové. Jejich první doložená proměna se datuje do období úředních zákazů střetů královských družin, příp. koledování, druhá do osmdesátých let 19. století, odkdy jsou performovány v rámci folklorního hnutí. Průběžně jsou obnovovány jako výroční obyčeje (inspirované etnokulturními tradicemi). Uvedená studie se zabývá zánikem, obnovou a zejména proměnou obřadních objížděk chlapců a obchůzek dívek na historickém území Moravy (a v jedné lokalitě opavského Slezska), na základě zúčastněného pozorování, rozhovorů s informátory, studia literatury a pramenů.

Štúdia sa zaoberá transformáciou tradičnej ľudovej kultúry v prímestských zónach a participáciou mesta na udržiavaní živého kultúrneho dedičstva v jeho periférii. Sídla v okolí Bratislavy sa snažia zachovať svoj genius loci. Využívajú inšpiráciu miestnou tradičnou kultúrou, ktorá sa transformuje do nových foriem a funkcií. Prvá časť štúdie objasňuje podporu Bratislavského samosprávneho kraja živému kultúrnemu dedičstvu. Druhá časť sa zameriava na periodické podujatia vo verejnom priestore, ktoré majú charakter festivalov a možno v nich jednoznačne identifikovať inšpiráciu miestnou tradičnou kultúrou. V závere štúdie je analýza týchto podujatí z hľadiska kultúrnych politík, participantov, aktuálnych funkcií a foriem, komodifikácie či miery udržiavania autenticity tradície.

Studie se věnuje religiozitě členů Římskokatolické církve a Českobratrské církve evangelické na Rusavě, nejzápadnější obci Valašska, kde se v minulosti většina obyvatel hlásila k evangelíkům. V současnosti je většina obyvatel ireligiózní a tamní katolíci počtem převážili nad evangelíky. Výzkum byl založen na dotazníkovém šetření a polostrukturovaných rozhovorech. Z výzkumu vyplývá, že pro členy obou zkoumaných církví je velmi důležitá tradice – svou víru přejali od rodičů, byli v ní odmala vychováváni a nikdy nekonvertovali. Rusavští katolíci celkově vykazují větší aktivitu než tamní evangelíci. Vztahy mezi členy obou církví jsou pozitivní, na čemž mají zásluhu někteří kněží i každoroční ekumenická setkání.

Výrovice, malá obec nedaleko Znojma (jižní Morava), se v národopisné literatuře téměř nevyskytuje. Celý příspěvek se opírá pouze o recentní terénní výzkumy. Zdejší posvícení, které zůstávalo dlouho stranou pozornosti, je mnohem zajímavější, než by se zdálo. Dodnes se zde například udržela instituce ceremoniáře, tzv. družby, a zvyk zavádění pod májí. Posvícení tu však i přesto začalo krátce po roce 1990 upadat, takže zvyk několikrát museli zachraňovat ženatí muži, k nimž se přidávaly i místní děti. Snahy vedly až k myšlence obnovit zaniklý výrovický kroj, který se podařilo dohledat a následně vytvořit jeho novodobou stylizaci. Roku 2018 byl ušit první krojový komplet pro pár, o rok později následovaly další tři. Snahy místních obyvatel padly na úrodnou půdu, a zánik výrovického posvícení byl tak zažehnán.

Materiálová zpráva se věnuje specifické obchůzce konané v obci Lužná na Vsetínsku ve večerních a nočních hodinách o Velikonoční neděli zvané „dudlačka“. V odborné literatuře o ní najdeme zprávy, z nichž lze vyvodit, že zvyk se již ve 40. letech 20. století vytratil. Terénní výzkum v letech 2018 a 2023 však potvrdil jeho kontinuitu i vysokou životnost. Příspěvek poskytuje základní popis obyčeje v minulosti a současnosti a jeho změny za využití různých pramenů (archivní, literatura, terénní výzkum).