Text se na základě gruntovních knih rychty Zmišovice na arcibiskupském panství Červená Řečice na Pelhřimovsku pokouší přispět k poznání podoby a vybavení poddaných usedlostí v raném novověku. Využívá především sérii zápisů o předání usedlostí novým hospodářům z let 1686–1810, které asi ve stovce případů obsahují inventář vybavení. Text se postupně věnuje podobě staveb, chovaným hospodářským zvířatům, užívaným nástrojům a vybavení domácnosti. Pokouší se přitom o zhodnocení výpovědní hodnoty zkoumaných záznamů ve smyslu kritiky pramene a možností jeho využití pro studium hmotné kultury, životní úrovně a hospodářského postavení venkovanů.

Studie se zabývá fenoménem nostalgického turismu německy hovořících obyvatel, kteří byli po roce 1945 nuceně vysídleni z Československa a v období studené války cestovali do své staré vlasti. Od druhé poloviny padesátých let minulého století lze zaznamenat první legální individuální, o něco později i organizované, cesty do Československa, které byly jednak reakcí na mírně se uvolňující československou politiku cestovního ruchu a vydávání vstupních víz západoevropským cizincům, jednak na zlepšující se ekonomickou situaci německých vysídlenců ve Spolkové republice Německo. Pozornost bude věnována zejména otázce specifik těchto cest, jejichž cílem se stal bývalý domov za železnou oponou, jejich historickým proměnám a mediální konstrukci v dobovém sudetoněmeckém mediálním diskurzu, jenž nostalgickou turistiku a cestovatelské zkušenosti odhaluje jako silně ideologizované a politicky instrumentalizované téma.

Studie se zabývá pobytovými zájezdy, které pro zemědělce na přelomu 40. a 50. let 20. století organizoval Jednotný svaz českých zemědělců. Sleduje, jak průběh rekreace ovlivňovaly dvě skupiny idejí. V prvním případě se jednalo o důsledek snah organizátorů, aby rekreace představovala sociálně konstruktivní nástroj československého státu, posléze ideologický nástroj komunistického režimu. Plánování rekreace však ovlivňovala také imaginace venkova a jeho obyvatel. Obě tyto skupiny idejí studie chápe jako součásti dobové sociální imaginace, která podle Charlese Taylora zahrnuje představy uspořádání a očekávání ohledně fungování společnosti. Pohled z druhé strany, tedy jak rekreanti prožívali svoji dovolenou, ukazuje na úspěšnost organizátorů v jejich záměrech, stejně jako odhaluje zdroje dobové imaginace vesnice a jejích obyvatel.

Štylizované prejavy tradičnej ľudovej kultúry sa v súčasnosti na Slovensku tešia zvýšenému záujmu zo strany verejnosti. Pri využívaní a oživovaní prvkov ľudovej kultúry sa môžeme stretnúť s tým, že sa za ňu vydávajú aj také prejavy, ktoré nimi v skutočnosti nie sú. Ide o pseudoľudovú kultúru, ktorá zavádzajúco komunikuje mylný obsah. Text vymedzuje pojem pseudoľudovej kultúry v kontexte s ostatnými príbuznými termínmi. Jeho ďalšia časť sa venuje konkrétnym formám využitia „cudzích“ ornamentov v pseudoľudových prejavoch a zamýšľa sa nad otázkou „vlastníctva“ prvkov ľudovej kultúry.